Člen brněnských plaveckých klubů Makkabi a Bar Kochba, československý rekordman a olympionik.
Jeho rodiče pocházeli ze slovenského Rajce, odkud se na konci 19. století přestěhovali do Budapešti. Zde začal Július s vodním sportem u Vojtěcha Komjatiho, který je znám jako zakladatel moderního vodního póla. Po skončení 1. sv. války se rodina rozhodla pro návrat na Slovensko, krátce na to odešel Július studovat do Brna, kde se stal členem plaveckých klubů Makkabi a později Bar Kochba Brno. Zde nejen plaval a hrál vodní pólo, ale věnoval se i skokům do vody. První národní tituly získal v roce 1921 v plavání na 50 a 100 m volný způsob a podílel se i na vítězství štafety 4x50 m. Další mistrovský titul ze štafety na 4x200 m získal v roce 1922. O dva roky později vytvořil československý rekord na trati 50 m a na domácím mistrovství pomohl k zisku dvou mistrovských titulů ve štafetách. Tyto výsledky ho opravňovaly k účasti na OH v Paříži v roce 1924. V roce 1925 narukoval na vojenskou službu do Prahy, kde se stal členem Hagiboru a jeho další úspěchy se udály pod hlavičkou pražského klubu.
V roce 1926 vyhrál historicky první mistrovství ČSR ve skocích do vody, následně na mistrovství Evropy ve skocích získal bronz. Ve skocích reprezentoval i na olympiádě v Amsterdamu 1928, kde skončil čtvrtý. Během války se nevyhnul deportaci do koncentračního tábora. Po válce se věnoval trenérské práci, je považován za zakladatele československé skokanské školy do vody.