V roce 1997 byl zařazen do síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF
Sportovec Jihomoravského kraje
Vynikající hokejista a fotbalista, kterého všichni znali pod přezdívkou Bubál, byl jednou z nejvýraznějších osobností brněnského hokeje. Jedenáctkrát dovedl brněnskou Kometu k titulu mistra, s reprezentací se zúčastnil devíti mistrovství světa a čtyř zimních olympiád. Na začátku 70. let ukončil profesionální kariéru a začal trénovat hokejisty brněnského Zetoru, později dorost a nakonec odjel do slovinské Jesenice, aby pomohl zvednout úroveň tamního hokeje.
Když bylo Bubníkovi osmnáct, dostal šanci hrát v Olomouci za národní tým. Připravoval se na mistrovství světa 1950, které mělo být v Londýně, bohužel tehdejší režim odjezd nepovolil, většinu týmu umístil do vyšetřovací cely a po vykonstruovaném procesu odsoudil. Po těchto událostech bylo potřeba vytvořit nový národní tým, do kterého patřil i Bubník a několik jeho brněnských kolegů.
V roce 1953 vznikl klub Rudá hvězda, předchůdce současné Komety. Hned v prvním ligovém zápase porazila hvězda Plzeň 14:3 a Bubník si připsal čtyři branky. Rudé hvězdě se začalo dařit a získávala jeden titul za druhým. Za Brno hrál Bubník naposledy v roce 1966 na Kladně, potom odešel hrát do Vítkovic. V ligové soutěži odehrál 16 sezón.
Jako fotbalista nebyl Bubník o nic horší. V roce 1957 se dostal do reprezentace a nastoupil v Cardiffu v kvalifikačním utkání proti Walesu. První gól střelil o několik týdnů později, když Československo porazilo tehdejší Německou demokratickou republiku 3:1. V červenci 1960 se zúčastnil prvního mistrovství Evropy ve fotbale, kde Československo skončilo na třetím místě. Po tomto mistrovství se Bubník rozhodl, že se bude víc věnovat hokeji.
S fotbalem Bubník úplně skončil v roce 1967. O rok dříve jako hokejista přestoupil do Vítkovic, po dvou letech se ale rozhodl zkusit své štěstí za hranicemi a tři roky hrál za rakouský Feldkirch. Do sezóny 1972/73 nastoupil coby trenér brněnského Zetoru. Další dva roky se pak věnoval mládeži, v roce 1975 odjel trénovat místní hokejisty do slovinského města Jesenica. Koncem sedmdesátých let se vrátil zpět do Brna, definitivně se sportem skončil až po operaci v roce 1998.
Vlastimil Bubník v národním týmu sehrál 127 utkání a vstřelil 121 branek. Na olympiádách zaznamenal 36 kanadských bodů (bod za každý gól), což překonal až Teemu Selänne na Zimních olympijských hrách v roce 2010.