Mistr republiky ve volejbalu 1946 (SK Židenice), 7. místo v turnaji basketbalistů na OH 1948 v Londýně, mistr republiky v basketbalu 1951 (Sokol Brno I). Sportovní všestrannost zdobila Zdeňka Chlupa v míře tak bohaté, že dodnes je možné vést spory o tom, zda byl především košíkář, nebo odbíjenkář. V obou sportech vynikal natolik, že se mu dostalo cti obléci reprezentační dres. To- též se židenickému rodákovi podařilo v házené, kterou se ovšem nezabýval trvale.
Už na gymnáziu v Husovicích se Zdeněk mohl radovat z prvního sportovního úspěchu, byl jím středoškolský plavecký titul na 50 m prsa. Středem jeho zájmu se pak staly míčové sporty, jimž se věnoval na sportovištích a v barvách rodných Židenic. Byl tak nadaný hráč, že ať sáhl na míč házenkářský, košíkářský nebo volejbalový, vždycky to bylo mistrovské. V roce 1946 získal titul volejbalového mistra Československa a jenom o kousek mu utekl ve stejném roce i titul v košíkové. Později přešel do Žabovřesk.
Se svými dvaačtyřiceti vstřelenými body se zařadil mezi deset nejlepších brněnských střelců. Na OH v Londýně (1948) cestoval jako kapitán košíkového družstva, kterému se podařilo vybojovat sedmé místo. Na legendární zájezd volejbalistů (SSSR, KLDR, Čína) jel jako hráč i jako rozhodčí. Byla to pro něj dobrá zkušenost pro budoucnost, protože později začal pískat košíkovou na nejvyšší mezinárodní úrovni.
Koncem léta 2000 se Zdeněk Chlup zařadil mezi osmdesátníky. Byl stále platným členem pořadatelského štábu při ligových zápasech basketbalistů BVV a jako pozorný i kritický divák si nenechal uniknout žádný významný basketbalový, volejbalový, nebo i fotbalový zápas. Za plážovým volejbalem se vydal i do Slavkova. Relaxaci však hledal hlavně v turistice. Nacházel stále novou krásu v okolí Brna a měl plány na další trasy. Z nich už stihl jen část. Srdce bojovníka, který prošel tolika sportovními bitvami, v noci ze soboty na neděli 14. dubna 2002 náhle vypovědělo službu. Brněnský sport přišel o významnou a populární postavu, o skvělého člověka, na něhož bude každý, kdo ho znal, vděčně vzpomínat.
Nahoru