V roce 1995 Juan Antonio Samaranch, tehdejší předseda MOV, udělil Ludvíku Daňkovi Olympijský řád. V září 1998 převzal jako třetí český sportovec Cenu Pierra de Coubertina, kterou mu za celoživotní zásluhy o prosazování čestného sportovního boje udělil mezinárodní výbor fair play při UNESCO. Jeho jméno nese brněnské Sportovní gymnázium Ludvíka Daňka na Botanické ulici.
Rodák z Hořic u Blanska Ludvík Daněk se věnoval nejprve lyžařským disciplínám (běžky a skoky), jako osmnáctiletý ale již závodil jako atleti v disciplíně hodu diskem. Během vojenské služby utrpěl úraz zad při nehodě na motocyklu, kdy mu hrozil dokonce konec kariéry. Od roku 1961 ale opět trénuje a závodí, a to za klub Zbrojovku Brno. Záhy se stává mistrem ČR (1963). Tento titul vybojoval ještě 14x, naposledy v roce 1976. V sezoně 1964 se dostává mezi absolutní diskařskou špičku, postupně vylepšuje evropský (62,45 m) a světový rekord (64,55 m). V témže roce odjíždí na svou první olympiádu do Tokia, kde získává stříbro. Při jeho dalším olympijském závode v Mexiku obsazuje 3. příčku a konečně na olympijských hrách 1972 v Mnichově získává zlatou medaili! Ludvík Daněk se stal prvním atletem na světě, který překonal hranici 65 metrů (1965), kromě kompletní sbírky olympijských medailí přivezl zlato (1971) a stříbro (1974) z mistrovství Evropy. V sezoně 1971 přestupuje do Sparty Praha. V roce 1978 ukončil svoji sportovní kariéru, stal se trenérem a atletickým funkcionářem v klubu RH Praha.