Milan Merkl

Patřil mezi opory brněnského basketbalového týmu i československé reprezentace, se kterou se zúčastnil dvou mistrovství Evropy – v roce 1955 v Budapešti (2. místo) a 1957 v Sofii (3. místo). V Sofii byl vyhlášen nejlepším křídlem turnaje a v přehledu nejlepších basketbalistů světa, který tehdy uveřejnil časopis L´Équipe, se umístil na 10. místě, před ním bylo 8 Američanů a jeden Rus.

Vyčníval nejen svým talentem, ale i zarputilostí při tréninku. Denně strávil s míčem v ruce i několik hodin, k tomu běhal a trénoval skoky do výšky, kterými byl pověstný. Spolu se Zdeňkem Bobrovským a Františky Konvičkou a Pokorným budili u soupeřů hrůzu. Nejvíc v ročníku 1957/1958, kterým v domácí lize prošli s jedinou prohrou. V roce 1962 ale utrpěl zranění kolena. Ani operace a rehabilitace spolu s trpělivou snahou zbavit hráče všech následků zranění nevedla ke zdárnému cíli. Po řadě pokusů o návrat a zjištění, že se nemůže o nohu opřít tak, jak ke své hře potřeboval, se tedy „Meča" musel v 27 letech s basketbalem rozloučit. I to, co stihl za 9 sezon odehraných v období 1953–1962, je však hodné obdivu: v lize tři mistrovské tituly, tři druhá místa, stříbro a bronz z mistrovství Evropy.

Po skončení aktivní sportovní kariéry působil jako učitel a zástupce ředitele na ZDŠ Slovanské náměstí. Kupodivu neučil předmět tělesná výchova, na sport částečně zanevřel.