Cena Jihomoravského kraje za celoživotní přínos v oblasti sportu
Trojnásobný účastník olympijských her, nejlepší hráč na ME 1951, jako trenér šestkrát mistr republiky, stejný počet titulů měl i jako hráč. Mrázek dohromady zažil 88 reprezentačních startů a rozhodl o největším úspěchu českých basketbalistů v roce 1946 v Ženevě, když svým závěrečným košem ve finále evropského šampionátu porazil Itálii 34:32 a získal tak zlatou medaili.
Původně začínal jako plavec, bruslil, jezdil na kole. Živil se také jako učitel tělocviku a zeměpisu. K basketbalu se dostal náhodou, když ho na plaveckém soustředění oslovil trenér brněnského basketbalového týmu. Začínal s ním pozdě, ve svých 19 letech, ale už o rok později patřil k reprezentaci. Jako hráč startoval na dvou olympiádách, v roce 1946 v Londýně, kde českoslovenští basketbalisté získali 7. místo a v roce 1952 v Helsinkách, na které obsadili devátou příčku. Tři stříbrné medaile si odvezl z mistrovství Evropy, které se konaly v letech 1947, 1951 (v tomto roce byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem turnaje a stal se i nejlepším střelcem) a 1955.
Od roku 1955 se začal věnovat trénování, jako hrající člen Zbrojovky Brno, v roce 1960 přivedl československou reprezentaci na olympiádě v Římě k pátému místu. Největší trenérské úspěchy však sklízel se Zbrojovkou, kterou v letech 1964 a 1968 přivedl až do finále Poháru evropských mistrů a v roce 1969 dokonce na druhé místo v Interkontinentálním poháru v USA. Po invazi dva roky trénoval v Itálii tým Gorena Petrarca Padova. S trénováním skončil v devadesátých letech.
V anketě o Českého basketbalistu století se umístil na třetím místě, dostal také Cenu Jihomoravského kraje. Při návrhu na státní vyznamenání ale bohužel neuspěl.