Bratři Pospíšilové byli dvacetinásobní mistři světa, 4x stříbrná a 1x bronzová medaile, dvanáctinásobní vítězové Evropského poháru, Králové československé cyklistiky 1968, 1969, 1970, 1972, 1975, 1979, 1987, 1988, získali trofej Fair play čs. cyklistiky: Jindřich 1974, oba 1977 a 1982. Nejlepší čeští cyklisté století, nejlepší sportovci Československa 1979.
Když se řekne kolová, vybaví se každému automaticky jména bratrů Jindřicha a Jana Pospíšilových. Po boku trenéra Rudolfa Hartha proslavili Československo, Brno, Královopolskou strojírnu, jejíž barvy hájili po celé čtvrtstoletí společné závodní činnosti a přispěli výrazně i k popularitě kolové. Jindřich se jí upsal dřív, mladší Jan se v té době věnoval krasojízdě. Premiéru spolu bratři měli v roce 1964 v Kodani, odkud přivezli stříbrnou medaili. Když se museli ve Vídni 1983 podruhé smířit se stříbrem, bylo Janovi osmatřicet a Jindrovi jednačtyřicet. V roce 1985 už bylo titulů 17 a úvahy o dvacítce titulů přestávaly být utopií.
Poslední mistrovský titul si přivezli ze západoněmeckého Ludwigshafenu v roce 1988, poté ukončili hráčskou kariéru. Trůn byl volný a málokdo mohl čekat, že až se bude rozhodovat o nástupcích, bude u toho opět někdo z legend. Stalo se tak už v roce 1989 v nizozemském Heerlenu, kde Jindra úřadoval ve funkci trenéra hráčů Favoritu Brno Miroslava Kratochvíla a Miroslava Bergra, kteří svůj debut na světové scéně hned proměnili ve zlatý triumf. V příštích sezonách se však Miroslavové, stejně jako všechny další světové páry přesvědčili, že zopakovat prvenství na světovém šampionátu je úkol na hranicích jejich možností.
Pospíšilové mohou tedy klidně spát, jejich dílo spadá spíš do oblasti zázraků, než reálných možností a překonání této mety ne- hrozí. Oba zamířili do zahraničí a zůstali kolové dál věrni, Jindřich jako trenér, Jan v roli tvůrce a prodejce speciální výbavy.
Nahoru