Medaile Za zásluhy I. stupně - za zásluhy o stát v oblasti sportu a výchovy (28. 10. 2016)
Sportovec Jihomoravského kraje
Je jedinou brněnskou sportovkyní, která přivezla zlatou medaili z olympiády. Vybojovala ji v roce 1948 na OH v Londýně. V neoficiální klasifikaci dokonce získala 6. místo z celkového počtu 90 závodnic. Do Londýna jela v roli náhradnice, nastoupila, protože její spoluzávodnici Elišce Misákové zjistili obrnu. Eliška několik hodin po závodě nemoci podlehla.
V Sokole začínala už jako čtyřletá, ale první závody měla nejdříve v plavání a skocích do vody. Gymnastika ji nadchla až ve škole, díky učitelce Marcii Potočkové. Růžičková hrála také první basketbalovou ligu za SK Židenice. V roce 1946 se probojovala do olympijské přípravy na OH v Londýně, nakonec byla nominována na post náhradnice. Rok po olympiádě ukončila závodní kariéru a začala se věnovat trenérské práci. Po nástupu komunistů a ukončení činnosti Sokola přešla trénovat do Zbrojovky Brno. Se svým švagrem Zdeňkem (také gymnastou) se po roce 1989 podílela na obnově Sokola Brno.
Angažovala se také ve Světovém svazu Sokolstva, stála u založení Českého klubu olympioniků a osm let byla jeho první předsedkyní v regionální skupině Jihomoravského kraje (později byla místopředsedkyní), Česká obec sokolská si ji vyhlédla pro post jednatelky odboru sportu. V roce 1963 dostala dokonce příležitost zastupovat československou trenérskou školu v Anglii, kde během sedmi týdnů pomáhala reprezentaci i mládeži. V říjnu 2002 byla členkou delegace Českého olympijského výboru pri odhalení sochy Emila Zátopka v parku Olympijského muzea v Lausanne.
V roce 2016 si byla převzít z rukou prezidenta Miloše Zemana medaili za Zásluhy I. stupně. Zemřela po krátké nemoci v roce 2018.