Cyklistický reprezentant, člen Dukly Brno, vítěz Závodu míru 1964, 4. místo v Závodu míru 1967. Trojnásobný mistr republiky v závodě družstev na 100 km (1964, 1965, 1968), mistr republiky v silničním závodě jednotlivců v roce 1965, bronzový medailista v silničním mistrovství republiky jednotlivců v letech 1964 a 1971. Vítěz etapového závodu Bohemia (1971), vítěz závodu Praha - Karlovy Vary - Praha (1963).
Šedesátá léta v československé silniční cyklistice nelze nazvat jinak než Smolíkovou érou. Ve čtyřiašedesátém opanoval nejslavnější amatérský závod světa, dostal se do společnosti elitních cyklistů planety. Přesně tam katapultovalo vítězství na Závodě míru každého majitele žlutého trikotu s bílou holubicí. Smolíkova cyklistická hvězda začala vycházet na začátku šedesátých let. To z Hradce Králové, kde s kolem začínal, narukoval do brněnské Dukly. Tím se mu otevřely brány mezi elitu.
První Závod Míru (1963) pro Smolíka skončil zklamáním. Vynahradil si to o rok později, kdy přivezl zlatou medaili. Další ročník Varšavy zastihl Smolíka ve skvělé formě. Jenže ta při- šla o pár dní dříve než měla. „Na nominačních závodech jsem si dělal s balíkem, co jsem chtěl. Měl jsem fazonu, jenže ta se na startu ztratila jako pára nad hrncem. Největší krize přišla v tatranské etapě. Hned na startu jsem si přišlápl klipsnový řemínek a než jsem jej opravil, balík byl pryč. Přitom se, nevím ani proč, začalo závodit hned od startu. Do cíle etapy jsem dojel možná s hodinovou ztrátou. Něco hrozného.“
Druhého českého vítěze Závodu míru jste mohli potkat častěji mezi obchodníky než mezi „kolečkáři“. „V jedenadevadesátém, kdy jsem rozjížděl trenérskou kariéru, nás všechny z Favoritu vyházeli. Stál jsem před rozhodnutím, co dále. Krátce jsem trénoval v Lokomotivě v Horních Heršpicích a přitom začal oprašovat bývalé známosti na západ od naší hranice. Jako šofér kamiónu jsem se v Belgii potkal řadu lidí, se kterými jsem závodíval. Slovo dalo slovo a začal jsem se věnovat velkoobchodu se sportovním textilem. Takové byly moje první podnikatelské kroky. S nimi bohužel odešla aktivní práce v cyklistice.“