Fotbalový útočník, který proslul rychlostí a dovednostmi s míčem. Rodilý Pražan se stal paradoxně nejlepším hráčem S.K. Židenice v době první republiky. Sedmnáctkrát reprezentoval Československo, debutoval proti Rakousku v roce 1933. Účastník mistrovství světa ve Francii v roce 1938, kde patřil ke klíčovým hráčům – v rozhodujících utkáních dostal přednost před legendou českého fotbalu Antonínem Pučem.
V dorostu hrál za Spartu Praha, od osmnácti let už odehrál pár zápasů za její první mužstvo, kterému šéfoval světový hráč Karel Pešek-Káďa. Sparta se jej poté rozhodla zapůjčit do Brna. Původně měl hostovat v Moravské Slavii, ale tehdejší trenér Václav Vohralík (vynikající atlet evropské úrovně, věnoval se i trénování fotbalistů) jej získal pro Židenice. Za ty pak v téměř neuvěřitelných sedmnácti sezónách odehrál více jak sedm set zápasů, a to v amatérských soutěžích (do roku 1933), v přípravných utkáních, v první lize (249 startů) a ve Středoevropském poháru (deset zápasů, tři góly).
Rulc musel být v Brně neobyčejně oblíbený, povědomí o jeho fotbalovém umu má dodnes nejstarší generace zdejší sportovní veřejnosti. Za Židenice, odkud již nikam nepřestoupil, nastupoval až do roku 1948, do svých sedmatřiceti let. V roce 1937 byl vyhlášen jako druhý nejlepší fotbalista Československa, hned za Františkem Pláničkou.