Olympijské hry 1952 v Helsinkách, bronz v soutěži družstev, Olympijské hry 1956 v Melbourne, 5. místo v soutěži družstev, Olympijské hry 1960 v Římě, stříbro v soutěži družstev, Mistrovství světa 1958 v Moskvě stříbro v soutěži družstev, Akademické sportovní hry (Univerziáda) v Berlíně 1951 - bronz, přeborník republiky v přeskoku v roce 1957, přeborník republiky v přeskoku v roce 1958, 7x medaile z mistrovství republiky.
Chtěla se věnovat medicíně, jenže osud jí určil tělesnou výchovu. Sportovní gymnastika se jí stala osudnou. Že život nakonec určil dobře, potvrzuje výčet úspěchů bohatého desetiletého působení v reprezentačním dresu se lvíčkem na prsou. Od čtyř let pravidelně chodila s maminkou a sestrou do královopolské sokolovny,vedle tradičního sokolského nářaďového tělocviku se věnovala atletice, volejbalu, basketbalu. „V roce 1949 jsme se s holkama z Králova Pole staly mistryněmi Moravy ve volejbale. Odměnou bylo pozvání na světový šampionát do Prahy, která nám dala i jinou zkušenost.“
Definitivně se upsala sportovní gymnastice až ve svých šestnácti letech. To začala trénovat v Sokole Brno I pod vedením Ing. Jiřího Růžičky. Rozvinul její talent a prvním vyvrcholením naší spolupráce byla nominace na olympiádu v roce 1952 v Helsinkách. Nejoblíbenější disciplínou Týny Šínové–Matouškové byla bradla a na druhém místě prostná. V obou disciplínách byla výborná, i tak se mnohdy musela sklánět před uměním Evy Bosákové a později i Věry Čáslavské, které jednoznačně vládly české poválečné sportovní gymnastice.
Po skončení aktivní kariéry se věnovala kantořině a trenérské činnosti. v TJ Zbrojovka, jí manželé Růžičkovi svěřili družstvo jedenáctiletých juniorek a pak starších dorostenek ve středisku vrcholového sportu. S přibývajícími nároky ve škole i v rodině se začala věnovat akademickým sportovcům. Až nakonec trenéřinu v důchodovém věku pověsila na hřebík. V roce 1976 se podruhé provdala za Zdeňka Růžičku, dnes je členkou Sokola Brno I. a aktivně pracuje v předsednictvu Klubu českých olympioniků.
Nahoru