Šestinásobný mistr republiky, účastník olympijských her 1952 a 1956, šesti mistrovství světa, trenér italských hokejistů. Byl také centrem legendární hokejové formace 50. let – Bubník, Bartoň, Danda. Byl jedním z posledních, kteří hráli na vrcholové úrovni hokej i fotbal.
Bartoň byl tzv. „rybníkář“, začínal bruslit ve dvanácti letech na rybníku v Lipůvce u Brna, v šestnácti letech začal hrát za Kuřim, později za Černou Horu. Rok po válce nastoupil za Harnach Brno, v roce 1948 přešel do SK Židenice. Hrál také prvoligový fotbal, za SK Židenice a později za ATK Praha, kde byl dva roky na vojně. Po skončení vojny se vrátil zpět k hokejové Zbrojovce.
Od roku 1953 hrál za Rudou hvězdu, v tomto dresu vybojoval sedm mistrovských titulů ČSR. V nejvyšší soutěži odehrál 240 zápasů a nastřílel 186 branek. Na zimních olympijských hrách v Oslu, které byly jeho premiérové, nastřílel osm gólů. Mistrovství světa v roce 1954 kvůli zranění musel vynechat, ale vynahradil si to o rok později v Německu, kde se objevil ve středu první útočné řady a se svými jedenácti střelenými góly byl 4. nejlepším střelcem tohoto mistrovství. Z Německa si reprezentace nakonec odvezla bronzovou medaili. V roce 1956 odjel reprezentovat do Cortiny d´Aampezzo, kam se později vrátil jako trenér.
1962 byl rok, kdy ukončil aktivní kariéru a pár měsíců vedl hokejovou základnu mládeže. Založil ji v šedesátých letech trenér Eduard Farda, ale v lednu 1961 tragicky zahynul a vedení převzal Bartoň. Nakonec se v roce 1962 rozhodl vrátit zpátky do Cortiny a zůstal tam v trenérské pozici dva roky, delší pobyt v zahraničí mu úřady nepovolily. Do Itálie se pak přijel o pět let později, opět jako trenér.
V české nejvyšší soutěži trénoval ještě Gottwaldov, České Budějovice, Ingstav Brno, Hodonín a Nitru.
Nahoru