Historie tenisu v Židenicích

Přátelské utkání s Rosenheimem v Brně (družbu zprostředkoval Vašek Pantůček, který v závěru své hokejové kariéry v Rosenheimu působil). První, třetí, šestý, osmý a devátá zleva – Ing. M. Kolář, Dušan Netopil, Jirka Přinosil (otec pozdějšího německého reprezentanta Davida Prinosila), Honza Kolář, Hana Vávrová, uprostřed Petr Dvořáček, druhý až osmý zprava – Vlasta Špatný, Beno Ugovsek (Ros.), Mirek Kolář, Jara Kolář, Mojmír Vyšata, Marcela Staňková, Vilém Orlet.

Počátky tenisu v Židenicích jsou spojeny se jménem mladšího z bratrů Lacinových, Oldřichem, zakladatelem této krásné hry v našem regionu, který v roce 1919 vybudoval v blízkosti náhonu rodinného mlýnu dva tenisové dvorce. Z původního tenisového „kroužku“ se postupně stává početná skupina nadšenců, kteří se rozhodli založit TK Židenice. Následující informace jsou citacemi z “Knihy zápisů o schůzích valných, členských a výborových Tenisového klubu Židenice se sídlem v Židenicích”, vedené od února 1927 do 6. ledna 1932.

“V únoru 1927 sešli se pp. R. Foller, J. Stopka, V. Najman a E. Mejstřík, aby uvažovali o tom, zda by nebylo lze v Židenicích vzbuditi dostatečný zájem pro hru lawn tennis a nalézti současně potřebnou finanční základnu pro postavení vlastního tennisového hřiště. Po dohodě s p. Dr. J. Drškou a p. stav. L. Hanákem, kteří s nevšední ochotou celé akci se postavili včelo, svolána byla schůzka zájemců na den 9/III. tr., v níž z 37 přítomných zvolen 12 členný akční výbor s p. prof. Tvrdým v čele.”

Ustavující schůze TKŽ se konala 19.IV. 1927 v hostinci u Mejstříků. Na schůzi bylo odsouhlaseno, že “každý řádný člen zaplatí zápisné Kč 50,-, půjčí na dobu nejméně 1 roku Kč 200,- jako bezúročný členský podíl a bude platiti měsíční příspěvky, jaké určí valná schůze, prozatím asi Kč 10,- měsíčně.”  Na ustavující schůzi byl projednán a schválen návrh stanov  včetně názvu klubu – Tenisový klub Židenice se sídlem v Židenicích, zkratka TKŽ. Byl zvolen “zatímní” výbor v čele s Dr. Jindřichem Drškou.

Dále bylo sděleno, že “v neděli 24.tm. o 10 h. dop. Pořádá klub t.zv. suchý kurs, jehož účelem bude seznámiti členy se základy a pravidly tenisové hry.

Za roční nájemné 1.600 Kč byl pronajat na 10 let pozemek nad “Akáty”. Byly postaveny šatny a 2 dvorce se škvárovým podkladem a horní vrstvou z “bláta”.

V roce 1931 se skupina Oldřicha Laciny spojila s již založeným TK Židenice, vybudovala nové dvorce na Viniční ulici. Nový klub nazvala Židenický Lawn –tennis club a za předsedu zvolila JUDr. Eduarda Ouředníčka.

V pozdějším prvorepublikovém nadšení vyrostla v Židenicích celá řada vynikajících tenistů –  ing. Macenauer, Pacovský, Ing. Zaorálek, prof. Dvořák, Rudiš a další. Předválečná léta jsou spojena se jmény Havelka, Foller, Lanžanský, Pelikán, Plichta, Koblovská, ing. Kolář, Vidlák, Vidláková - Kuchovská (současně i reprezentantka ČSR v házené, maminka jednoho z nejlepších brněnských hráčů šedesátých let Standy Kuchovského), Dr. Lefner, Velecký, Pelikánová, Smolinský  a jiní.

Po II. světové válce  se obnovy ŽLTC ujal JUDr. František Janda, na kterého navázali bratři Kolářové – Ladislav, Jaromír a Miroslav, kteří se stali v období nelehkých let organizátory a propagátory tenisu v Židenicích. Když “strana a vláda” rozhodla o zákazu Sokolů a Orlů a umožnila státním podnikům (jiné nebyly) vzít pod patronaci tělovýchovné jednoty, TJ Spartak Židenice – v níž se tenis v té době existoval - si  dojednal prostřednictvím tenisového i fotbalového příznivce Jana Menšíka, obchodního náměstka MEZu Brno, patronaci MEZu a tak se i změnil název TJ na Spartak MEZ Židenice. Počátkem padesátých let byl předsedou tenisového oddílu Adolf Langer, kterého vystřídal Jan Menšík.

Koncem 50-tých let přišel nový patron – ZKL Brno, později Zetor Brno, kde společně s hokejisty, fotbalisty, házenkáři, lyžaři, volejbalisty fungoval tenisový oddíl až do doby jeho privatizace v devadesátých letech.

V padesátých letech končila generace závodních hráčů – Miroslava (Slávy) Koláře staršího, Jana Vidláka, Miloše Dvořáka staršího, Milana Hladkého, Karla Kramáře, Jindry Svobody, Lubomíra Havlíčka, Ivana Langera, Milana Smolky, Věry Kuřitkové, Mileny Kolářové, Bohunky Dvořákové, Evy Jurenkové a dalších. Výbor oddílu ve složení Jan Menšík, bratři Kolářové (Láďa,Jara,Sláva), Adolf Langer, Alois Veselý, Miloš Dvořák, Lubomír Havlíček) rozhodl, že vytvoří podmínky pro rozvoj závodního a zejména mládežnického tenisu, s výhledem na budoucí účast ve vyšších soutěžích. Prvními trenéry tenisových nadějí byli, jak tomu bylo v té době zvykem, dobrovolní trenéři (většinou otcové a strýcové či starší sourozenci ale nejen ti). Patřili k nim bratři Jara, Láďa a Sláva Kolářové, Alois Veselý, Miloš Dvořák, Lubomír Havlíček aj.

Na třech kurtech na Viniční ul. už nebyl prostor pro závodní i rekreační tenis, proto  byl rekreační tenis následně zrušen. V té době  byla v Brně založena tzv. Tenisová základna mládeže pod vedením Arnošta Klaubera. To byl take začátek rozvoje zimní přípravy – nejprve na výstavišti a později v bývalé vojenské jízdárně na Staňkové ul. Členy základny se stali mladí nadějní hráči především brněnských oddílů, ze ZKL bratři Pavel, Mirek a Jan Kolářové (synové Miroslava-Slávy Koláře), Dušan Netopil (přišel do ZKL až do dorostenecké kategorie), Čestmír-Brácha Havlíček (bratr Lubomíra Havlíčka), Jan Weger, Petr Dvořáček, Karla Valihrachová, Sylva Ryšánková.

Začalo se budovat tenisové družstvo, které mělo zajistit postup do vyšších soutěží. Do oddílu přestoupili z jiných brněnských klubů  Josef Kozel, Zdeněk Jonášek, Ota Scheuer (bratranec ligového hokejisty Zetoru Rudolfa Scheuera), Václav Pantůček (v té době ligový hokejista a bývalý státní reprezentant), Jiřina Veselá, Věra Ohnůtková, Eva Strnadová. Toto družstvo se postupně probojovalo do II. ligy. Pro zainteresovanost oddílů na výchově mládeže byl od r. 1961  v ligových soutěžích (extraliga, I.liga a II. liga) rozšířen původní počet zápasů v jednom utkání z 11 na 14 – za družstvo musel nastoupit jeden junior a jedna juniorka do 21 let, kteří sehráli po jednom singlu a spolu smíšenou čtyřhru (soutěžní utkání ve všech soutěžích se hrála podobně jako nyní, mimo to byly nakonec sehrány dvě smíšené čtyřhry). Později došlo k další “rekonstrukci” v soutěžích ligových družstev – hrálo se na 17 zápasů po dva dny (první den 6 singlů a 3 čtyřhry jako se hraje dnes, druhý den si první a druhý hráč vyměnili soupeře, totéž třetí a čtvrtý hráč a obě ženy. Na závěr se hrály dvě smíšené čtyřhry). Podpora mládeže byla zajištěna povinností oddílů, které měly družstva ve vyšších soutěžích, mít i soutěžní družstva mládeže (žáci, dorost).

V šedesátých letech vystřídali odcházející “veterány” (Kozel a spol.) mladí nastupující hráči – bratři Miroslav a Jan Kolářové, Jan Weger, Dušan Netopil, Čestmír Havlíček, Později přestoupil ze ZJŠ (Zbrojovka – dnes BLTC) Vlastimil Špatný. Zpočátku bylo družstvo doplňováno bývalými ligovými tenisty (a rovněž ligovými hokejisty) Františkem Mašláněm nebo Ivanem Kekusem.

V roce 1967 postoupilo družstvo tenistů do I. ligy, kde s jednoroční přestávkou působilo 3 roky. V té době hráli v družstvu Miroslav Kolář ml., Dušan Netopil, ze ZJŠ přišel Arnošt Balát, na jednu či dvě sezóny Miroslav Štencl a Jan Šimbera, z děvčat hrály Anna (Hana) Vávrová a Karla (Kájka) Valihrachová ještě jako dorostenka. Po sestupu do II. ligy družstvo opustili bývalí hráči ZJŠ Balát (do Moravské Slavie), Štencl (NHKG Ostrava), Šimbera (ZJŠ), Netopil a Vávrová (Sp.Přerovské strojírny), později Miroslav Kolář a Kájka Valihrachová-Kolářová (Jundrov). Odcházející hráče nahradili Bohuslav Coufal, Pavel Jankovič, Viktor Pospíšil, Ladislav Trávníček, Zdeněk Komrska a další.

V sedmdesátých letech si rozvoj židenického tenisu vyžádal rozšíření kapacit kurtů. Tři kurty na Viniční byly málo a tak došlo v rámci “akce Z” k výstavbě 5-ti nových kurtů na Bubeníčkové ul., kde jsou dodnes. Postupně se podařilo rozšířit tenisový areál o hřiště házené (v místě nafukovací haly – házená byla přesunuta na “starou Čafku” na Líšeňské ul.) a hřiště volejbalu (tři kurty u hotelu Albellus). Volejbal byl přemístěn na místo starých kurtů na Viniční ul. V té době byl předsedou tenisu a současně hospodářem celé TJ ZKL (Zetor) Láďa Kolář.

K největším úspěchům družstev ZKL (Zetoru) v šedesátých a sedmdesátých letech patřilo třetí místo dorostu v Poděbradech za účasti vítězného Sp. Praha Motorlet (v čele s Janem Kodešem), dále druhým Sp. Praha Sokolovo (dnes Sparta) a čtvrtým ČKD Praha. Dorost hrál tehdy v sestavě M. Kolář, Weger, Jan Kolář a Čestmír Havlíček, z děvčat Marcela Staňková a Olga Böhmová. V soutěžích dospělých byla úspěchem trojnásobná účast v I. lize v letech 1968 – 1971, kdy soupeři ZKL  byli mj. ZJŠ Brno, Slavia VŠ Plzeň, Slavia VŠ Praha, Slovan Bratislava, Spartak Praha Sokolovo (Jan Kodeš, František Pála), Lokomotiva Košice, NHKG “B” (s Olgou Lendlovou, ligovou tenistkou i basketbalistkou, maminkou Ivana Lendla) apod.  

Z jednotlivců  největších úspěchů dosáhli v žákovských kategoriích Čestmír Havlíček (“Brácha”), třetí v celostátním žebříčku (1958-59), Honzové Weger a Kolář, Kájka Valihrachová, kteří o dva roky později rovněž patřili mezi československou špičku. Kája Valihrachová byla několikanásobnou žákovskou krajskou přebornicí a patřila i mezi československou špičku dorosteneckou, několikrát reprezentovala Československo na zahraničních dorosteneckých a juniorských turnajích (vítězka MT v Kluži, turnaj v Mönchengladbachu, kde hrál i patnáctiletý Björn Borg, mezinárodní juniorský turnaj v Piešťanech). Úspěchy hráčů ZKL v kategorii dorostu a dospělých se zúžily víceméně na městskou a krajskou úroveň s dílčími úspěchy celostátními (M. Kolář přeborník kraje v dorostu 1962 a přeborník města Brna  mužů 1968, později finalista oblastního přeboru v Otrokovicích, dvojnásobný vítěz celostátního turnaje v Olomouci, vítěz celostátní universiády v Brně ve smíšené čtyřhře s Hanou Vávrovou – ve finale proti Cyrilovi Sukovi st. a Aleně Lerchové). Nejlepších umístění na celostátních žebříčcích dosáhli (kromě “hostujících” Baláta, Štencla nebo Šimbery) Mir. Kolář a Dušan Netopil, kteří se pohybovali několik let v první padesátce – nejvyšší umístění měl M. Kolář na 18.místě CŽ, Karla Valihrachová na 12. místě CŽ).

Po smrti předsedy Ladislava Koláře v roce 1975 převzali předsednictví Lubomír Havlíček, Petr Dvořáček a od roku 1990 Michal Charvát.

Pokračování systematické práce s mládeží přinášelo další individuální i kolektivní úspěchy. V osmdesátých letech to byli úspěšní ligoví hráči celostátního významu, jako již zmínění Ing. Pavel Jankovič původem z Břeclavi, odchovanci klubu Ladislav Trávníček, Bohuslav Coufal, Ing. Kopečný, RNDr. Kopečná, Mikšová a další.

V devadesátých letech tvořili základ odchovanci Martin Dvořáček (držitel dvou stříbrných medailí ze Světových univerziád v Buffalu a Fukuoce a mistr republiky), dále Kratochvílová, Lipková, Veronika Šafářová, Špačková, Trávníčková, Rotal, Pánek a další. Tenisové začátky prožila na našich kurtech i dnešní fedcupová reprezentantka, mladší sestra Veroniky Šafářové, Lucie.

V posledních letech patřily do špičky mládežnického tenisu hráčky Soňa Nováková (mistryně světa družstev 14-letých a halová mistryně republiky), Petra Niedermayerová a Gabriela Horáčková. Gabriela dodnes reprezentuje klub v prvoligovém družstvu dospělých. Relativně krátkou, ale intenzivní přípravu absolvoval u nás také hráč světové špičky Dušan Lojda.

Jsme si vědomi, že v dnešní době nestačí pouze se ohlížet za slavnou minulostí. Je nutné náš klub dále budovat jak po stránce materiální, tak i po stránce vylepšení trenérských a dalších služeb.

V roce 2009 se stává chloubou areálu moderní hotel Albellus.  Mimo jiné se podařila originální rekonstrukce interiéru naší restaurace v tenisovém duchu.

Za skvělou práci a obětavost při výchově tenisové mládeže vděčíme trenérce Evě Komárkové. Její „školička“, kterou navštěvuje více než 150 dětí, je uznávaná nejen v Brně. Na vynikající jméno Tenisové školy od podzimu 2011 navázal náš dlouholetý ligový hráč a trenér Roman Božek. Těžištěm jeho činnosti je trénink závodních hráčů, zajištění soutěží družstev a koordinace v rámci trenérského týmu. Další neméně důležitou úlohou je organizace tenisových i jiných aktivit podporujících soudržnost a příjemnou atmosféru v klubu.

Sportovní vývoj závodního tenisu v letech 2010-2017 popisuje následující přehled:
– 2011: 1 trenér závodního tenisu, 15 závodních hráčů, 1 hráč ve stovce v ČR, Dorost „A“, St. žactvo „A“: oba týmy sestup z ligy
– 2012: 2 trenéři, 27 hráčů, 2 hráči ve stovce v ČR, Dorost „A“, St. žactvo „A“: oba týmy udržení v I. třídě, Ml. žactvo „A“: postup do I.třídy
– 2013: 4 trenéři, 39 hráčů, 4 hráči ve stovce v ČR, Dorost „A“: 5. místo v lize, St.žactvo „A“: udržení v I. třídě, Ml. žactvo „A“: postup do ligy
– 2014: 6 trenérů, 48 hráčů, 1 hráčka na WTA, 5 hráčů ve stovce v ČR, Dorost „A“: 3. místo v lize, St. žactvo„A“: 3. místo v I.třídě, Ml.žactvo „A“: 5. místo v lize
– 2015: 7 trenérů, 55 hráčů, 1 hráčka na WTA, 10 hráčů ve stovce v ČR, Dorost „A“: 4. místo v lize, St. žactvo „A“: postup do ligy, Ml. žactvo „A“: MČR
– 2016: 9 trenérů, 82 hráčů, 1 hráčka na WTA, 10 hráčů v padesátce v ČR, Dorost „A“: 5. místo v lize, St.žactvo „A“: 8. místo na MČR, Ml. žactvo „A“: 3. místo v lize
– 2017: 10 trenérů, 3 členové realizačního týmu (fyzioterapie, mentální trénink), 100 hráčů, 1 hráčka 700. místo na WTA, 2 hráči v desítce, 5 ve dvacítce, 13 v padesátce, 22 ve stovce v ČR, Dorost „A“: 4. místo v lize, St. žactvo „A“: 9. místo na MČR, Ml. žactvo „A“: 3. místo v lize

Autor/zdroj
Ladislav Trávníček